Hrrr na ně! (malý tábor Olešínky)

01.08.2017

Kde začít? Všechno je úplně stejné a vlastně úplně jiné, než jak si to pamatuju z let, kdy jsem sama jezdila jako tábornice. Přesto, že se trošku změnily podmínky, (dětí už nespí v budově, ale ve stanech) je vše úžasné.

Vedoucí, přesto, že už téměř "padají na hubu", se stále mohou přetrhnout, aby se děti bavily a při tom i něco naučily. Často plní i nesmyslná přání, aby dětem udělali radost. Vstávají skoro se slepicemi a spát chodí za kuropění, aby bylo vše nachystané na další den. Podle potřeby vstávají v noci k plačícím dětem, které se bojí bouřky. To, že leje jako z konve, tak nějak přehlížejí. Ke konci tábora jsou všichni unavení, většina je nastydlá, přesto dál fungují.

Jsem opravdu moc ráda, že jsem se sem mohla opět podívat a ověřit si, že jsem si tu vizi úžasného tábora jen nevyfantazírovala, ale že je to opravdu tak... I vzhledem k dnešní době.

Veronika Odlasová

K velké chvále Verči bych ráda dodala, že jak byla kdysi fajn tábornice, tak byla nyní při své návštěvě i vydatnou pomocí vedoucím.

Pět největších zážitků z Malého tábora

Johanka

našli jsme meč
dělali jsme meče
nástup
jídlo
vyhrání sladkostí a slaností
hvězda
vyrobila jsem si další plyšáky
batika
kravaty

Dominik

jídlo
pistol
meč
prohrání

Kuba a Tomáš (Dloutom): Domečky byly dobrý místo těch mravenců, který mě vždycky štípaly. Vyprávění obou bylo tak překotné a radostné a intenzivní, že si z toho mnoho nepamatuju. Málem se mi totiž rozskočila hlava. Proto jsem zvolila výše uvedené zadání. Milí vedoucí, moc děkujeme za Vaši péči o naše "CVRČKY". J. M. Ch. Š a JFCh